Vol 33. - 6. díl jazzové školičky: A pěkně zhusta moderní, inu musí to být, i jazz co jest veliký, se neustále vyvíjí. Vol 32. - léta padesátá a šedesátá: Tzn. bude bebop a jemu příbuzné styly. Plalisty pořadů zde>>





Vol 32. - léta padesátá a šedesátá: To znamená že bude bebop a jemu příbuzné styly. Také na Westcoast a Cool jazz jistě dojde. Zkrátka plejáda samých moderních umělců.

Vol 33. - 6. díl jazzové školičky: A pěkně zhusta moderní, inu musí to být, i jazz co jest veliký, se neustále vyvíjí. Také v tomto psovi školičku uzavřeme. Bylo toho šest dílů, takže je jistě co poslouchat.

---

Ostatně toto je předposlední díl jazzové školičky a v tom posledním, ještě o něco více přituhne. Ale nepředbíhejme.

Ostatně dostáváme se do oblasti poměrně poslechově náročné hudby se vším co k tomu patří, i když jak se dá říci, ještě to není tak horký 
Rubrička "Do jazzu ne!" nám nese na ulehčení něco ze Sněhurky, tedy snad soundtrack, nebo zřejmě jen tak vydanou píseň z tohoto filmu, je to totiž česká verze s Dolfi Langerem jako zpěvákem (druhý pěvec neuveden), kterého doprovází neznámý orchestr (respektive je na etiketě desky také neuveden). Odpočinete se od tý moderny, to jistě...

Ale ne nadlouho; po této rubrice následuje další melodie z tohoto filmu. Ale pozor! Jako řádný jazz a v provedení Milese Davise. A jako foršus, tedy přídavek, je tu Sveet Sue se stejným umělcem, ale nikoli s orchestrem, ale s kvartetem.

Rubrika "st. Louis Blues Selection" Je dnes moderní, až běda. Pochopitelně nebudeme troškařit, tak nám to dneska pěkně vysklí Dizzy Gillespie & His Orchestra. Zkrátka, nebudete (alespoň modernisti), zklamaný. Tedy, přiložte ucho...

A teď playlist: Starej pes díl 32.
Billy Boy Ahmad Jamal trio
As Catch Can Cherry Mulligan Q
Ecaroh The Jazz Messengers
The Return of the Redheat Al Cohn & Zoot Sims
Jive Hot Bob Book Meyer & Stan Getz (ts)
Waltz Limps Dave Brubeck Q
Take Five Dave Brubeck Q
-----
Rubrika Do jazzu ne!
Haj hou! Dolfi Langer a orchestr (kapela neuvedena)
-----
Someday Prince Will Come Miles Davis
Sveet Sue Miles Davis Q
-----
st. Louis Blues Selection:
st. Louis Blues Dizzy Gillespie & His Orchestra

---

Vol. 33.
Ve finiši dokonce nastoupí Ornette Colleman Orchestra (Chappaqua Suite) a to už je skutečně na hraně. Freejazz se vším, co k tomu patří... Kdysi nějakej jazzovej myslitel vytýčil tézi, že povinnost každého freejazzmana je bořit zažité styly a směry, takový ty jako škatulky. Prostě rozsekat to všechno na krupici. Ale tady jsme kupodivu narazili. Sakra narazili. Jakže? Povinnost bořit?? Tak to jsme tam, kde začínali první průkopníci této královské hudby. Povinnost "něco" znamená opět omezení. Kruh se uzavřel.

Ale přesto, pokud hudebníci hrající zde prezentované kusy, skutečně chvílemi nemagoří a neboří tedy ty styly a směry, dostane se Vašemu ctěnému uchu skutečně eskapádně krásných harmonií a to hlavně v dechových partech. Prostě velkolepý ohňostroj hudby (Springsville). Jen to stojí trochu námahy to poslouchat, mainstream to rozhodně není...

Pokud to, respektive tento 33 díl psa nebudete moci rozdejchat, tak v první polovině pořadu je zde Aretha Franklin a dva kusy, takovej příjemnej mix soulu a blues. Taky rubrička "Do jazzu ne!" (viz dále) je taková stanice první pomoci, to kdybyste v tý moderně jaksi tápali a docházely Vám síly.

Rubrička "Do jazzu ne!" Je též velmi veselá. Dittich Schrammel (hezké jméno pro kapelníka, že) se svým bendem zde dává Strausse. Povídky z Vídeňského lesa. Svým způsobem taky experiment a to v obsazení; housle, viola, kytara a harmonika, tedy akordeon. Kdy kytara zde supluje basu, pravda trochu těžkopádně. Deska je z roku 1925 a dost poničená. Zajímavé...

Rubrika "st. Louis Blues Selection" Vám taky moc neuleví ale přesto je to oddechovka. Japonská formace Tokio Cuban Boys nám předvede tento chrám i tvrz všech jazzmanů (aranžoval to Peter Prado). Na to že to je japonská záležitost, měl jsem z toho obavy, jistě chápete. Ale svištění samurajských mečů se naštěstí nekoná, je to celkem pohodová latina...

Kdysi nějakej prorežimní skeptik se ohledně freejazzu vyjádřil, že "Jak má sakra poznat, že muzikanti ještě ladí, nebo už hrajou". (konec citátu) No nic. To je taky extrém a taky nepochopení věci. Tak a máte to pohromadě, celá školička se rozkládá od 28 do 33 dílu psa, můžete si to postahovat a bádat, jak to s tím jazzem vlastně bylo.

A teď playlist: Pes vol. 33.
Springsville Mile Davis & Gill Evans Orch.
Gunslinging Bird Carlie Mignus & His Jazz Group
Muddy Water Aretha Franklin
Ramblin Aretha Franklin
All About Rose Georke Rusell & his Orch. + Bill Evans (p)
Two Bass Hit John Coltraine & Miles Davis Sextet
Silver John Lewis & Orchesta USA
Cappaqua Suite Ornette Colleman & His Orch.
Can´t We Be Friends John Kirby & His Orchestra

Rubrika Do jazzu ne!
Povídky z Vídeňského lesa Dittrich Schrammel a orchestr

st. Louis Blues Selection:
st. Louis Blues Tokyo Cuban Boys (arr. Peter Prado)