Paul Simon: Neplete se, titulek je skutečně parafrází na jeden z velkých hitů Paula Simona Stilll Crazy After All These Years. Napadne snad každého, kdo vezme do ruky knihu Marka Eliota, nazvanou prostě: Paul Simon (u nás vydal nedávno Galén).

Jde o hutně, a přitom velmi živě, a co lze posoudit, i objektivně sepsanou biografii jedné z erbovních postav „soundtracku našich životů“. Na jeho písničkách (zprvu ještě z dua s Artem Garfunkelem, z období albových klenotů Bookends či Bridge Over Troubled Water) vyrůstali dnešní šede- i pade-sátníci. Jejich o deset a více let mladší souputníci pak zase zachytili Simonův unikátní restart a zároveň zcela průlomový úkrok stranou od dosud pro něj typického urban folku směrem k ethno inspiracím (alba Graceland a The Rhythm of the Saints, kde probouzel k životu duchy afrických a jihoamerických šamanských rituálů).

Museli jste prožít většinu života na Marsu, abyste nerozpoznali Simonův křehký autorský i pěvecký výraz mezi milionem jiných zvuků – ve srovnání s ním tak přebytečných. A mimo to – nemusíte být ani skalní Simonův fanda, abyste ocenili Eliotův životopis, který je nejen faktograficky kompletní, ale také v hodnocení maximálně otevřený (včetně upřímné deskripce Simonových nepříliš šťastných vlastností – egocentrismu, lehkého napoleonského komplexu, problematických vztahů s partnerkami, a také ne právě objektivního sebehodnocení a přebujelých ambicí, které našly vyústění například ve fatálním propadáku – muzikálu The Capeman).

To všechno se dočtete, dovíte se o Simonovi skoro vše, co vám dosud neřekla jeho hudba. Ale abyste jej opravdu poznali – a snad i přijali navzdory všemu za svého – je třeba k četbě poslouchat jeho písničky. Myslím, že Eliot tu knihu psal právě při jejich poslechu. A na knize je to znát. Doporučuji!

Petr Žantovský